Kdybyste usli,
dobrou noc

Kamil

Sedím v parku... a už od pěti,
pozoruji, co to dělaj tamty děti.
Máchají rukama kolem sebe,
natahují nohu (prý JOBCA) až do nebe.



S tím, co jejich instruktor je, dám se do řeči,
zatím, co při kopu spadne malá holčička.
To koukám... ona snad nebrečí,
teda ta má povahu bojovníka,... ten výraz,... ta očička.




A při druhém pokusu, to snad možné není...
kop! otočka! kop!... prý TEJKFONDO ty děti předvádí,
nějaké korejské bojové umění,
že do sebe kopou, mlátí..... jim to snad nevadí.



A co tamten starý pán s černým pásem,
to je váš mistr nebo také žák?
To je VLK, říká svým mužným hlasem,
toho trénuji a zároveň je mým přítelem, je to tak.



Pak jeden borec, ostříhán jak káže móda,
přinese jakési fošny, teda dřevěné desky.
S kopem podobným jak od ŽÁNA KLÓDA,
on to přeráží.... to vypadá hezky.



To vám povím, milý pane,
nechce se mi věřit,
že bez toho, aby byly nařezané,
je schopen do těch desek, někdo takhle udeřit.



Zajímavý pohled toho pána....
nakonec říká, že by o tom sice mohl vyprávět,
ale PRÁSK.... to byla rána.
Tak ta malá tu desku taky přerazila...
přijde... pojďte si to vyzkoušet.



Když to zvládne malá, žadná muka,
má pěst je jak dělová koule....
PRÁSK...bolí mě ruka
.. a je tam boule.



Snad jako důkaz, stačilo dosti,
že čestnost je naše zásada, naší ctností,
že naříznutí desky, cihly,
itongu, ledu, střešní tašky,
patří spíše do nějaké frašky.


A když jsme u těch zásad,
zdvořilost, zásada to první naše,
a vytrvalost, sebeovládání,
nezkrotný duch, celkem jich je pět.
Mohly by být i zásady vaše...
co to povídám... mohl by se jimi řídit celý svět.



Po cvičících koukám koutkem oka,
když do výšky jak blechy skákali.
Akorát... oni v tom vzduchu i kopali...
promiňte, ale napadá mě další sloka :-)



Zrovna co mi i nějaké TUKY byly vysvětleny,
probíhal v chráničích boj.
Ale když trenér zavelel, rozběhli se jako včel roj
a dříve než řekl JAU, byli všichni nastoupeni.



Jako na koloběžce všichni stáli,
"TEFLON" zařvali a jako jeden muž se uklonili.
Oni si snad na armádu hráli.
A kupodivu... mě do jednoho pozdravili.

A TO JE KONEC

... Cože, ptáte se, co budu dělat zítra?
Už nebudu sedět v parku od pěti.
Vemu si triko s ŽÁNEM KLÓDEM, růžové tepláky
zařadím se mezi ty děti
a budu se řídit zásadami taky.